Naše malá chovatelská stanice je v centru Karlových Varů, na Čertově ostrově u soutoku dvou řek - Teplé a Ohře. Máme prostorný byt ve starém domě ve 3.patře, ovšem bez výtahu. Absence výtahu limituje počet členů naší smečky. V létě roku 2003 mi zemřela fena standardního drsnosrstého jezevčíka Peggy. Byla to fenečka s měkčí srstí, podkusem, krásnýma tmavýma očima, citlivou povahou a jemnými způsoby. Bylo jí přes 12 let, když jí život ukončilo nádorové onemocnění. Peggy byla moc statečná. Bolest kterou mi její odchod způsobil, mohlo utišit jenom štěňátko. A tak jsem hledala samozřejmě drsňáčka, ale miniaturního, abych případně mohla mít jedince dva. Vše souvisí s tím výtahem. Při cestě do bytu je nutné překonat 86 schodů. No a dva trpaslíčky přece snadno unesu! Při výběru štěňátka mě nejvíce oslovily webové stránky chovatelské stanice Valentinka Katky Benediktové. Po několika kontaktech jsem od Katky získala nádhernou malou vousatou Chňapinku. Chtěla jsem si tenkrát vzít hned dvě štěňátka, ale Chňapinka byla pěkné čísílko, takže jsem později v duchu Katce, která mi odběr dvou štěňátek rozmluvila, mnohokrát děkovala.
Z Chňapinky brzy vyrostla krásná psí slečna, absolvovala jarní svod a začala jezdit na výstavy, nejprve domácí a pak i zahraniční. Vystavování snáší dobře a sdílí s námi velikou radost z úspěchů.
Protože jezevčík je plemeno pracovní, museli jsme začít myslet i na zkoušky. Nejprve Chňapinka absolvovala zkoušky vloh. Jednoho dne mi Katka zavolala, že u nás v Karlových Varech se budou zkoušky vloh konat, a ať Chňapinku přihlásím. Probraly jsme spolu co je třeba se ještě naučit. Času bylo málo, příprava byla celkem krátká a dost živelná. Při startu jsem měla smíšené pocity, ale ty se během jednotlivých disciplín postupně měnily v pocity pozitivní až v nadšení. Chňapinka udělala tyto zkoušky v první ceně a splnila si tak podmínky chovnosti.
Díky paní Daně Hájkové, která pořádá týdenní výcvikové tábory pro jezevčíky a páníčky, si Chňapinka svou pracovní kariéru rozšířila o další zkoušky (ZN, KBZ).  V tom nám výrazně pomohly také výcvikářky p.Mgr. Lenka Pávková a p.Ing. Zdeňka Veselá, které obětavě i za příšerného počasí připravovaly vše k nácviku náročných disciplín a trpělivě vysvětlovaly postup. Jen jejich zásluhou má stále více jezevčíků pracovní vyžití.
Na táboře jsme se seznámili s řadou jezevčíků a s lidmi, kteří se jim věnují. Příště pojedeme určitě zase.
Během těchto aktivit Chňapinka dospěla do věku, kdy je nutné pomýšlet na mateřství. Začal tedy výběr ženicha. Měl to být krásný pejsek s výtečnými pracovními výsledky a milou povahou. Nebylo těžké se rozhodnout pro Dalamánka Valentinka. Dalamánek se role otce ujal s chutí a něžnou ochotou a po dvou měsících se v pátek 13.1.2006 Chňapinka poprvé stala matkou. Narodilo se jí pět nádherných štěňátek a já jsem se stala chovatelkou.